Zahrada je místo, kde můžeme odpočívat, hrát si, tvořit nebo zkoumat. Mnoho mateřských škol má zahradu, ve které děti tráví čas každý den. Zahrady jsou různé, některé jsou staré a rozlehlé, se vzrostlými stromy, některé jsou menší a rozčleněné do různých koutků. Některé zahrady mají „jen“ trávník a pískoviště, nové zahrady bojují o stín a často trpí nedostatkem přírodního zázemí.
Ať už je naše zahrada jakákoliv, vnímáme pobyt v ní jako důležitou součást výchovy a vzdělávání dětí a života v mateřské škole. Záleží nám na tom, jak zahrada vypadá. Využíváme zahradu k pozorování přírodních cyklů, k badatelským pokusům, ukazujeme dětem, jak o zahradu pečovat, budujeme environmentální senzitivitu. Čím dál více učitelek a učitelů vnímá zahradu či přírodu jako plnohodnotné vzdělávací prostředí. Mluví o konkrétních přínosech, které pobyt a učení v zahradě přinášejí.
Zahrada, která inspiruje
Přírodní zahradu můžeme také vnímat jako zahradu ke tvoření. Prostředí zahrady je na rozdíl od třídy méně formální a více proměnlivé, neuspořádané a tvořivé. Po větrném počasí leží na zemi nové klacky, u zahradního domku jsou naskládané různé větve, odřezky nebo jiné předměty, které se mohou na něco hodit. Budí to v dětech zvídavost a chuť si s přírodninami hrát, něco stavět a tvořit. Tvořivé prostředí, které je trochu „nepořádné“ a možná i umazané, je přívětivé pro experimenty a občasné neúspěchy. Chyby nejsou tolik vidět a nebudí obavy. Děti zde mají možnost užít si proces tvoření, ponořit se do hry a být nápadité.
Místo nebo zóna na zahradě, kde mají děti k dispozici různé volné prvky na hraní. Mohou to být kuláče, prkna, krabice, klacky, rohože, trubky aj. Jako podkladový materiál funguje dobře štěpka nebo kamínky. V takto vymezeném prostoru si děti staví opičí dráhu, stavby nebo bunkry a mají volný prostor pro rozvoj své fantazie a ověřování svých nápadů (balancování, zda stavba bude držet apod.).
Pro tvořivou práci je důležité mít funkční pracovní prostor. Může to být dílnička na terase, ponk v altánku, veliký stůl, několik malých stolů, kutilský domek, velká dřevěná deska (paluba), zkrátka určité vymezení prostoru, kde děti pracují s nástroji bezpečně a podle daných pravidel. V takto uspořádaném pracovním prostoru mají možnost pracovat v malých skupinkách nebo jednotlivě.
Základem pro tvořivou hru a tvořivé činnosti je dostatek materiálu. Různého, přírodního a volně dostupného. Sklad materiálů na zahradě může být pod střechou, což je vhodné například pro uskladnění lepšího dřeva – prken na řezání, odřezků od truhláře atd. Další materiály pod střechou být nemusí, ale je dobré mít vymezený prostor, kam děti mohou ukládat přírodniny, které nasbírají při procházkách (šišky, žaludy, kaštany, klacíky, kůru, kamínky, listy aj.). Když pak děti volně tvoří, mohou si ve skladu materiálu vybírat z široké nabídky, která je zároveň velikou inspirací.
Velice oblíbeným místem na zahradě je blátivá kuchyňka nebo „kutáliště“, kde se děti „hrabou“ v hlíně, vytváří tunely a cestičky. Blátivou kuchyňku lze sestavit svépomocí z několika dřevěných palet. Skvělé na tom je, že s výrobou zvládnou pomoci i děti. Mohou zatloukat hřebíky, vymyslet, kde bude kuchyňka postavená, přinést staré hrnce, vařečky nebo pánvičky z domova.
Zahrada, kterou utváříme
Aby se zahrada stala prostředím, které bude pestré a inspirující a stane se zázemím pro vzdělávání, je potřeba ji k tomu uzpůsobit. Pouhý trávník s pískovištěm nebude pro děti místem, které v nich probudí zvídavost, chuť zkoumat a poznávat různé přírodní materiály všemi smysly. Přírodní zahrady často vznikají v rámci různých projektů, ale leckteré mateřské školy na tyto projekty nedosáhnou a chtějí měnit své zahrady svépomocí. To přináší obrovské možnosti si zahradu vytvořit skutečně na míru, podle vlastních potřeb a nápadů. Zahradu také není třeba proměnit celou hned a se vším najednou. Drobné krůčky a změny jsou ideální k tomu, aby se prostor postupně tvořil současně s jeho užíváním. A navíc – když zahradu měníme sami, mohou se do procesu zapojit děti, které si pak zahradu vezmou za svou a starají se o ni. Děti baví zahrada, která není nikdy hotová. Stále je na ní co dělat, budovat, přenášet, přemisťovat, kopat, měnit a vymýšlet.
„Měli jsme roční projekt, ve kterém jsme tvořili korkový závěs pro obrovský altán. Celkem jsme s dětmi navrtali 6 000 korků, které jsme navlékli na vlasce s korálky a pověsili. Po tom roce, když jsme závěs dodělali, jsem se vrtačky opravdu už nebála, nemusela jsem děti hlídat, protože každý s ní uměl dobře pracovat. Vrtaly i čtyřleté holčičky.“ (Učitelka z MŠ Sulice-Želivec)
Začněte jednoduchou aktivitou, která vám i dětem udělá radost a dodá motivaci pro další postup. Máte například zahradu, kde „nic není“? Vybavte se košíkem nebo látkovou taškou, kterou budete vždy brát s sebou na vycházky. Děti rády něco sbírají, a tak si z každé procházky donesete zásobu přírodnin pro tvoření. Nebo si nechte přivézt pár palet, které můžete postupně s dětmi rozebírat, rozřezávat a zkoušet na nich zatloukání hřebíků. Velice se osvědčily také balíky slámy, ze kterých děti staví. Úplně obyčejné a jednoduché věci děti baví nejvíc – podněcují je k tvořivosti a děti s nimi zvládnou pracovat samy.
Motivace učitelek pro budování tvořivé zahrady by se dala shrnout do několika klíčových hesel:
Nová kniha Tvořivá hra v zahradě přináší obsáhlý a detailní nápadník prvků pro tvořivou a pestrou zahradu. Najdete v ní také kapitolu s popisem kroků, jak postupovat, když chcete svoji zahradu měnit. Vychází ze zkušeností učitelek a učitelů a je provázaná filozofií tvořivé hry, o které se můžete dočíst v knize Tvořivá hra, anebo na webových stránkách www.tvorivahra.cz.
Kniha vyšla v srpnu 2022 v Muzeu Říčany a lze ji zakoupit na e-shopu muzea.
Carolina Sidon
