1) Dáváme dětem prostor pro aktivní učení.

• Děti mají prostor klást otázky, přicházet s vlastními tématy, navrhovat postupy řešení, diskutovat a vyjadřovat svůj postoj, podílet se na hodnocení, včetně formulace kritérií.
• Děti mají možnost volby z více činností včetně využití IT.
• Děti pracují s textem, obrazovými materiály i s autentickými objekty – přírodninami a historickými předměty.
• Pracují samostatně, nebo ve skupině.
• Děti se učí prostřednictvím zážitku, přímo realizují činnosti, vyzkouší si různé věci na vlastní kůži a pracují vlastníma rukama.

2) Zážitek je reflektován a je motivací k dalšímu učení.

• Pro reflexi zážitku je ponechám dostatečný prostor (pravidlo 20/60/20).
• Reflexe probíhá různými formami – výtvarně, volným psaním, záznamem do portfolia.
• Z reflexe zážitku děti vychází pro formulaci otázek a zvýznamňování nových pojmů a zkušeností.

3) Vycházíme ze zkušeností dětí.

• Program stavíme na předpokládaných znalostech a zkušenostech dětí dané věkové skupiny, které získáváme ve spolupráci s pedagogem. Zkušenosti a představy dětí mapujeme různými způsoby – pojmové mapování – se zadanými klíčovými slovy, polootevřené otázky a tvrzení, aj.
• Aktivně pracujeme s místem, kde děti žijí (rodina a okolí). Necháváme děti přinášet svoje předměty nebo písemnosti (rodinná alba, kroniky, vlastní sběry přírodnin) a dále s nimi pracujeme.

4) Připravujeme prostředí a příležitosti pro různé styly učení.

• Pro učební styly vizuální, sluchový, činnostní, logický a společenský volíme různé výukové aktivity. Během programu proběhnou aktivity pro všechny tyto učební styly.
• Využíváme IT technologie jako programy pro interaktivní tabuli, chytré telefony, tablety s animacemi (vizuální styl).
• Využíváme nahrávky rozhovorů, poznávání zvuků (sluchový).
• Využíváme deskové hry, tvořivé činnosti (činnostní).
• Využíváme rolové hry a diskuze (společenský).
• Využíváme myšlenkové mapy, Vennovy diagramy, schémata a tabulky (logický styl).
• Připravujeme prostředí s různorodými materiály a pomůckami, využíváme venkovní prostředí (zahrady, přírodní stanoviště, ulice, parky), v interiéru používáme přírodniny a autentické objekty.

5) Učením vytváříme u dítěte osobní vztah k místu.

• Učíme o místě – jeho přírodě a historii, včetně příběhů, tradic, literatury a uměleckých dílech inspirovaných místem.
• Místo jako takové (např. náměstí, nádvoří hradu, okolí rybníků, památné stromy) využíváme k výuce o historii.
• O přírodě učíme v přírodě na vybraných lokalitách – loukách, v lese, u vody. Vedeme děti k zájmu o místo a účasti na jeho kulturní a společenské žití.
• Dáváme prostor k diskuzi o stavu a využití místa a jeho možných budoucích úpravách, např. prostřednictvím participativního rozpočtování, úprav školy v rámci školních parlamentů.

6) Je samozřejmostí, že se chováme ohleduplně k přírodě, lidem a ŽP a vedeme k tomu děti.

• Využíváme odpovědně materiály a energie, předcházíme vzniku odpadu, recyklujeme, kompostujeme.
• Šetrně manipulujeme s živočichy, nerušíme je v jejich prostředí.
• Přistupujeme s respektem k lidem, včetně pamětníků a sousedů a předcházíme konfliktům.
• Učitel a lektor je dětem přirozeným vzorem v zodpovědném chování k ŽP.

7) Hra, humor, potěšení z činnosti jsou běžnou součástí učení.

• Vycházíme z našeho zájmu a činností, které nás baví.
• Pozitivně hodnotíme a povzbuzujeme děti.
• Ve výuce cíleně využíváme hru, nadhled, komiksy a scénky.
• Oceňujeme kreativní a vtipná řešení.

8) Každé dítě při učení zažije úspěch.

• Aktivity a úkoly mají různé úrovně a jsou přiměřenou výzvou, která umožní zažít úspěch každému dítěti.
• Kritéria hodnocení popisují kvalitní výkon, který je adekvátní věku a schopnostem dětí.
• Oceňujeme nápady, návrhy i detailní praktická řešení.