V předchozím díle jsme se seznámili s Jimramem z Říčan a s jeho široce rozvětvenou rodinou. Nyní si představíme poslední generaci pánů z Říčan, která sídlila na říčanském hradě.

Jimram z Říčan měl s manželkou Kačkou nejméně čtyři syny – Oldřicha (III.), Hynka, Jimrama (II.) a Diviše (III.). Oldřich byl farářem v kostele sv. Jiljí na pražském Starém městě a později v Dýšině a zemřel roku 1390. S Hynkem z Říčan se setkáváme v několika písemnostech z osmdesátých let 14. století, nedlouho poté patrně také zemřel. Dědici Říčan se tak po smrti pana Jimrama stali Jimram (II.) a Diviš (III.). Kromě synů měl Jimram patrně i dcery. Mezi ně můžeme teoreticky zařadit Petru z Říčan. Doložena je v letech 1396–1397 jako „panna Petra z Říčan“, která držela dům v Konviktské ulici v Praze a byla příznivkyní Jana Husa.

Bratři Jimram (II.) a Diviš (III.) z Říčan společně se svou matkou Kačkou (později znovu provdanou za Habarta z Říčan) založili roku 1400 v říčanském kostele nový oltář Deseti tisíc božích bojovníků, u kterého měly být slouženy mše za jejich předky. Za otce Jimrama, děda Diviše a praděda Oldřicha z Říčan. A také za pana Hynka s paní Jitkou, pana Peška a pana Pohana s paní Budčou, patrně předky paní Kačky. Oltář se nacházel v boční kapli kostela (v někdejším podvěží), dosud dochovaná fresková výzdoba pochází z této doby.

Roku 1400 ještě Jimram II. z Říčan žil, účastnil se tehdy společně s jiným pánem z Říčan Heřmanem z Hrádku sporů o dědictví po Elišce, manželce Miloty z Popovic. Nedlouho poté patrně Jimram zemřel, po roce 1404 se v pramenech objevuje pouze jeho syn Diviš. Zatímco Jimram měl s pražským klášterem sv. Anny dobré vztahy, Diviš se s ním dostal do konfliktu. Neplatil totiž klášteru dávky, které mu dávali už jeho předkové. V zápisu z roku 1414 se dozvídáme, že Diviš se kromě Říčan psal také podle blízkých Otic.

Přestože je Diviš z Říčan obvykle vnímán jako nepřítel husitů, je nutné brát v potaz, že to není totéž jako být odpůrce učení Jana Husa. Dne 12. května 1415 vydala skupina šlechticů, mezi nimiž byli Diviš a Bartoš z Říčan (snad Divišův syn), žádost určenou českým šlechticům při dvoře krále Zikmunda v Kostnici, aby se zasadili o osvobození mistra Jana Husa. Diviš a Bartoš pak navíc pečetili tzv. stížný list proti upálení Jana Husa a uvěznění Jeronýma Pražského. Po bitvě u Vyšehradu patrně poskytl Diviš zázemí králi Zikmundovi a jeho vojsku pod říčanským hradem, jak o tom svědčí dochovaná dobová píseň.

Říčany byly jako sídlo Diviše z Říčan, straníka krále Zikmunda, a centrum rozsáhlého děkanátu, trnem v oku husitským vojskům. Potenciálně jim odsud hrozilo nebezpečí. Poté, co husité přerušili obléhání hradu Líšno a uzavřeli příměří s jeho vlastníkem Václavem z Dubé, dorazili koncem listopadu 1420 k Říčanům. O obléhání hradu husity pod velením Mikuláše z Husi a Jana Žižky se můžete podrobně dočíst v Říčanském kurýru z května 2019 na s. 55. Obránce a pán hradu Diviš z Říčan se pražanům vzdal 4. prosince pod podmínkou uzavření smlouvy, že mohou osoby z hradu svobodně odejít. Podmínky dohody byly ovšem patrně porušeny, a proto se stal Diviš i se svou rodinou zajatcem husitů. Kněží, kteří se ukrývali na hradě, byli upáleni.

Na konci června 1423 se jistý „Diviš z Říčan“ objevuje jako svědek v Českých Budějovicích, když Přibík z Dobromilic odkazoval majetek svým synovcům. Ztotožňování jihočeského Diviše z Říčan s posledním pánem říčanského hradu z rodu erbu trojlistu má dlouho tradici. Zda se skutečně jedná o tutéž osobu, je velice nejisté.

Dobytím říčanského hradu husitským vojskem skončila doba vlády rodu erbu trojlistu nad Říčany. Navzdory tomu, že se už do Říčan nikdy nevrátili, všichni členové rodiny si v následujících staletích stále připomínali svůj původ přídomkem „z Říčan“. O středověkých pánech z Říčan, kteří sídlili jinde, si budete moci přečíst v pokračování tohoto seriálu.

Jan Boukal, Muzeum Říčany