Zakládal školní zahrady, aby žáci viděli zblízka, jak se mají starat o stromy a včely. Při cestách za pamětihodnostmi v nich posiloval národní povědomí. Aktivně se účastnil spolkové činnosti. Během pouhých deseti měsíců přišel o své nejbližší, a přesto ‒ nebo právě proto ‒, se tolik věnoval druhým.
Petr Vlček se narodil před 165 lety, 28. listopadu 1859, v Kutné Hoře jako třetí dítě Františka Vlčka a Antonie, rozené Březinové. Oba pocházeli ze soukenických rodin. Než Petr nastoupil na učitelskou dráhu, absolvoval čtyři třídy měšťanské školy, dva roky nižší reálky a přípravný kurz na kutnohorském učitelském ústavu, který dokončil v roce 1879. Pracovní zkušenosti začal získávat v průhonické dvoutřídní škole.
Po roce se přemístil do Říčan, kde (ve staré škole na náměstí) působil jako podučitel do konce ledna 1890. Měl na starosti žáky od první do páté třídy. Podporoval v dětech čtenářství a v žákovské knihovně díky němu vzrostl počet knih. Krátce před odchodem do jiného působiště (1889) dostal na starost dozor nad zřízením letní tělocvičny. Právě v Říčanech si našel spřízněnou duši a oženil se s Josefou Terebovou, dcerou zdejšího měšťana Alexandra Tereby. Během pětiletého manželství, které jim odsvědčil mimo jiné i Kamil Victorín, se jim narodily dcery Marie, Aloisie a Antonie. Posledně jmenovaná zemřela po pěti hodinách života v roce 1889 na srdeční slabost.
Rok 1890 přinesl Petru Vlčkovi změnu a další bolestné ztráty. Na více než dvacet let nalezl domov ve Všestarech, a právě tady během prvních měsíců ztratil ženu i ostatní děti. Manželka Josefa podlehla v předjaří toho roku v nedožitých jednatřiceti letech tuberkulóze. Prvorozenou, sotva čtyřletou Marii usmrtil krátce nato tyfus. Za měsíc se na věčnost odebrala i druhorozená Aloisie. Důvodem byl psotník, silné křeče vedoucí k bezvědomí. Navzdory osobní tragédii Petr působiště neopustil. Poté, co byl „zatimním“ a „definitivním“ učitelem, se stal v roce 1894 řídícím učitelem zdejší už samostatné školy. Do té doby zde totiž existovala expozitura – pobočka tehovské školy. Předtím učil na škole nějaký čas sám, a to i náboženství. Postupně se k němu přidal jeden kolega a industriální učitelka. Hodiny strávené ve školních lavicích a za katedrou sobě i žákům různým způsobem obohacoval. Například návštěvou Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891.
Roku 1895 založil ve Všestarech školní zahradu. Učinil tak pouze na své náklady. Staral se tu o pět včelstev a pěstoval ovocné stromy. Peníze na údržbu zahrady získával prodejem vypěstovaných stromků. Petr Vlček zahradničil a sadařil velmi rád. Žáci se pod jeho vedením seznamovali, co obnáší včelaření a jak je třeba pečovat o stromy. Všestarská obecní kronika prozrazuje, že „za účelem vzbuzení zájmu a lásky k ovocnému stromoví“ absolvoval s dětmi návštěvu ovocnářské výstavy v Říčanech. Stejně tak se s nimi vydal na Hlásku. Aby poznávaly své okolí, ale také si ujasnily zeměpisné pojmy.
Prosazoval vysazování stromů v místě zvaném Hůrka a účastnil se dění v obci. V roce 1901 měl na starosti sčítání lidu. Byl členem školní rady a v roce 1903 stál v čele nově založeného hasičského sboru. Zasloužil se i o vysazení stromů u zbrojnice, s tím mu pomáhali žáci. Členové spolku se nestarali jen o hašení požárů, ale nacvičovali také divadelní představení, jejichž výtěžek věnovali na školní knihovnu. Tu Vlček neustále rozšiřoval, a dokonce knihy opravoval. Ve všestarské škole se postaral o vybetonování sklepa, stavbu plotu nebo o dlažbu na chodbě, vzniklo také cvičiště na školním dvoře. Od roku 1903 se jeho zásluhou v zimním období, třikrát v týdnu pro přespolní děti, rozdávala polévka. Každoročně se postaral o sbírku k tomuto účelu i o samotný výdej jídla. Pro širokou veřejnost pořádal přednášky. Dobové záznamy přinášejí informace mimo jiné o Vlčkově přednášce v Hrusicích věnované Japonsku, která se setkala s velkým zájmem.
V lednu 1901 uzavřel druhé manželství s dvacetiletou Annou Freislebenovou. Ačkoli měla pouze základní vzdělání, byla mimořádně inteligentní, učenlivá a nadaná. Bezchybně ovládala český jazyk, vyznala se v české literatuře nebo v hudebních dějinách. Měla také vypravěčský talent. Svědkem sňatku Petra a Anny v kapli Panny Marie Lurdské ve Všestarech byl Alois Mudruňka, kolega, vrstevník, přítel a později kmotr jejich dětí. Druhorozený syn Petr Alois umřel jako tříměsíční miminko, ale ostatní děti Anna, Vladimír, Jan a Stanislav se dožili dospělosti a prožili bohatý život.
Roku 1911 se rodina Vlčkových přestěhovala ze Všestar do Nedvězí. Patnáctého září zde Petr Vlček nastoupil na učitelské místo a setrval v něm až do odchodu do penze v roce 1923. Brzy začal zastávat řídící pozici. Pokračoval v práci pro školu i veřejnost a rodina mu v tom pomáhala. Dcera Anna například recitovala na stromkové slavnosti a podílela se na vzniku divadelního představení Šlechetný Antoš, jehož výtěžek směřoval pro Českou zemskou komisi pro mládež opuštěnou a zanedbanou.
Ve válečných letech byl Petr Vlček členem vyživovací komise, která měla na starosti hospodaření s moukou na chléb. Od roku 1919 předsedal nově zřízené osvětové komisi. Manželka Anna se stala předsedkyní místního odboru pro zájmy žen (pořádala přednášky, jimiž prohlubovala jejich národní uvědomění). Pan řídící pokračoval ve vysazování stromů a šířil znalosti o historii, přednášel mj. o bitvě na Bílé hoře a o vzniku Jednoty bratrské. V roce 1921 se opět stal sčítacím komisařem. Ve stejném roce se rozhodl přestoupit z Římskokatolické církve k Církvi československé.
S koncem učitelského působení uzavřel i kronikářskou činnost pro obec, které se věnoval dvanáct let. Nemáme důvod pochybovat o slovech v obecní kronice z Nedvězí, totiž že všude, kde působil, „těšil se všeobecné přízni občanů pro svoji milou a dobrou povahu“. Roky v penzi prožil v rodinném domku v Rašínově ulici (dnes Politických vězňů) v Říčanech. Než ho zdravotní potíže upoutaly na kolečkové křeslo, vedl aktivní život. V pokročilém věku byl starostou říčanského pěveckého sboru Jablonský. Doma si rád pochutnal na pekařských výrobcích své ženy a čas od času si zapálil dlouhou fajfku. V prosinci 1939 ho postihla mrtvice, poté, co na udání zatklo gestapo jeho syna Stanislava. (Strávil pak ve vězení na Pankráci více než šest měsíců. Válku šťastně přežil.) Stanislav a jeho bratři jsou místním pamětníkům známí, dočtete se o nich i ve vzpomínkách Dalibora Hofty Neobyčejní občané aneb Postavy z říčanských ulic a domů.
Petr Vlček zemřel 3. června 1943 v nedožitých čtyřiaosmdesáti letech. Místem jeho posledního odpočinku se stal říčanský hřbitov. Při ohlédnutí za jeho životem je zřejmé, že když se něco činí s láskou a pokorou, přináší to své ovoce. V případě Petra Vlčka to platí doslova.
Šárka Vydrařová
Jako zdroj informací pro tento text posloužily: vzpomínky rodinných příslušníků, dokumenty uložené ve Sbírce Muzea Říčany, Školní kronika Říčan vedená od roku 1878, Kronika školy ve Všestarech 1894–1915, Pamětní kniha obce Nedvězí od r. 1884, na internetu veřejně přístupné matriky.
Muzeum a zahrada
Rýdlova 271/14
ukázat na mapě
Dvorek
naproti muzeu
ukázat na mapě
výuková místnost, Sportovní hala
Škroupova 2026/2
ukázat na mapě
Říčanská hájovna
Říčany 375
ukázat na mapě
Geopark Říčany
v areálu 1. základní školy, Říčany, Masarykovo nám. 71.
ukázat na mapě
Depozitář muzea
Zděbradská 26, Říčany Jažlovice
nepřístupný pro veřejnost
