Na výstavě Příběh peněz můžete v Muzeu Říčany vidět nejen klasické mince a bankovky platné na našem území od dob Keltů. Vystaveny jsou i unikátní peníze ze sbírek muzea jako antická mince císaře Pia Antonia (138-161 n. l.), která byla druhotně provrtána a použita jako přívěsek. Na krku ji nosili patrně Germáni, kteří na našem území sídlili v prvních stoletích našeho letopočtu. Pozornost poutají i nezvykle velké papírové peníze z Ruska: téměř 30 cm dlouhá, portrétem Petra Velikého dekorovaná státní úvěrová poukázka cara Mikuláše II. v hodnotě 500 rublů z roku 1912 nebo tisícirublovka ruské prozatímní vlády z roku 1917, na které je vyobrazena svastika (hákový kříž).
Především však chci upozornit na tzv. nouzové peníze. Jedná se o poukázky, které v dobách krizí částečně doplňovaly zákonné oběživo. V období nejistot, především za revolucí nebo válek, lidé houfně shromažďovali mince z drahých kovů, při hlubší krizi i z kovů obecných. Situace zhoršená o souběžnou inflaci vedla k tomu, že stát nezvládal udržovat potřebné množství mincí v oběhu. Často k řešení sáhly místní obce, nebo i podniky, hostince či soukromé osoby, které si vytiskly vlastní papírové peníze. Ty se pak používaly v místním oběhu. Nouzové peníze ale vydával i stát. V Rusku během první světové války i následné občanské války byla vydána celá řada poukázek či dokonce poštovních známek s funkcí platidla. Dělo se tak z ekonomických důvodů (vytištění známky vyšlo mnohem levněji než vyražení mince). Existovaly též nouzové peníze zajateckých táborů nebo poukázky, kterými spojenečtí vojáci platili na osvobozovaných územích během 2. světové války. Nouzová platidla se sice vyznačovala jednoduchým a levným provedením, ale zato velkou šíří motivů, které by se na běžné bankovky patrně nikdy nedostaly (pohádkové motivy, místní vtipné postavičky, znázornění regionálních událostí a reálií). Výše uvedené typy si lze na výstavě prohlédnout na vlastní oči.
Na snímku je nouzovka memelské obchodní komory z roku 1922, používaná v tehdejším Východním Prusku.
Martin Hůrka