Léta studií a život na moři

Roku 1892 složil maturitu na gymnáziu v Uherském Hradišti a v letech 1892‒1898 studoval na lékařské fakultě vídeňské univerzity. Tam byl v roce 1898 promován doktorem medicíny. V letech 1898‒1903 sloužil jako fregatní lékař v rakousko-uherském válečném loďstvu a v jeho službách procestoval Středomoří od Cařihradu po Gibraltar. Život na palubě i v podpalubí, na ošetřovně nebo při manévrech vylíčil ve sbírkách povídek Dojmy od moře ‒ Zápisky lodního lékaře, Drobné příběhy nebo Do Maroka a také ve vzpomínkové knize Jak rád jsem žil.

Ovlivněn hrůzami první světové války

V dalších letech působil jako obvodní lékař ve Ždánicích na jižní Moravě. V období 1908‒1914 byl lázeňským lékařem v hornorakouských lázních Bad Hall. Po vypuknutí první světové války byl opět povolán k vojenskému námořnictvu. Nejprve sloužil na lazaretní lodi v Pule, kde se setkal s neuvěřitelným lidským utrpením. Pod vlivem válečných hrůz se stal nekompromisním odpůrcem militarismu. V rodinném archivu se zachoval děkovný dopis léčeného mariňáka, kterého doktor Bezděk ušetřil od okamžitého návratu z ošetřovny zpět na bitevní loď, k jednotce a na moře.

Po vzniku Československé republiky zareagoval na výzvu pedagoga a spisovatele Karla Kálala a odešel na Slovensko. Po Dr. Vavrovi Šrobárovi převzal praxi městského lékaře v Ružomberku a vykonával ji až do roku 1930. V letech 1930‒1950 ordinoval jako praktický lékař v Trojické ulici v Praze.

Spolupracovník Přemysla Pittra v Novém Jeruzalémě

MUDr. Ctibor Bezděk celoživotně spolupracoval s Přemyslem Pittrem. Především to bylo v Novém Jeruzalémě, hnutí pro náboženskou výchovu a pacifismus. Zakladatelem spolku a jeho předsedou byl v letech 1920‒1931 Přemysl Pitter. Ctibor Bezděk byl dlouhá léta místopředsedou. Tuto funkci činorodě zastával nehledě na své trvalé působení městského lékaře v Ružomberku. V té době žil na Slovensku, ale dojížděl do Prahy, kde jako lékař duše a těla často přednášel. Přemysl Pitter vydával zpravodaj Sbratření a Ctibor Bezděk Duchovní a náboženskou kulturu. Přátelé si do časopisů vzájemně přispívali.

Etikoterapie

Jako věřící křesťan byl přesvědčen, že je člověk dvojí podstaty, a to hmotné a duševní. Hledal a nacházel skutečnou příčinu onemocnění. Přesvědčil se o souvislosti mezi mravním stavem člověka a jeho tělesným zdravím. Pochopil, že „sobectví všeho druhu je příčinou téměř veškeré lidské bídy“. Tato jistota se stala základem jeho léčebné metody, kterou nazval etikoterapií. Zájem o metodu projevil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, ve třicátých letech pozval na zámek do Lán Ctibora Bezděka s manželkou Varvarou. Oba byli lékaři, od roku 1905 tvořili první lékařský manželský pár v českých zemích.

Senohraby a Říčany

Od roku 1940 začal na víkendy dojíždět do Senohrab. Pro mne tím nastalo nezapomenutelné období, kdy jsme spolu chodili do lesa, k Sázavě, na její druhý břeh a poznávali okolí pěšky nebo Posázavským pacifikem. V roce 1950, po likvidaci soukromých ordinací, sepřestěhoval z Prahy do Senohrab a ve stejném roce, v osmasedmdesáti letech, byl povolán Okresním ústavem národního zdraví v Říčanech. Do Říčan jezdil vlakem a zpátky, protože to od nádraží bylo do kopce, přijížděl sanitkou.

Bezděkova literární tvorba

Mezi knihami, které napsal, dominuje Etikoterapie ‒ záhada nemoci a smrti. V českém jazyce se dočkala, po čtyřicetiletém vládnutí jedné strany, celkem pěti vydání. V roce 1935 vyšla ve švýcarském Curychu německy jako Das Rätsel von Krankheit und Tod.

Koncem roku 2010 vydalo nakladatelství Academia paměti MUDr. Ctibora Bezděka s výstižným názvem Jak rád jsem žil. Úvodní projevy při prezentaci knihy pronesli za Klub přátel historie Kobylí Jaroslav Kovařík, historici Robert Kvaček a Josef Tomeš. Vydání knihy předcházel dramatický vývoj událostí, neboť Ctibor Bezděk neunikl pozornosti příslušníků StB a ani šest a půl hodiny trvajícím křížovým výslechům. Rukopis knihy a korespondence byly v roce 1953 při domovní prohlídce v Senohrabech zpřeházeny a pak nenávratně zabaveny.

V roce 2001 jsme s mou ženou Olgou našli při opravě střechy senohrabského domu makulaturu psanou na průklepových papírech, různě poschovávanou na půdě, ve sklepě, ale i v zahradním dřevníku ‒ často poškozenou od myší. Starost o vydání knihy rázně převzala do svých rukou Olga, několik let pečlivě paměti upravovala a doplnila je fotografiemi. Zajímavá kniha má 888 stránek, měla velký úspěch a byla vzápětí rozprodaná.

70. výročí

Ctibor Bezděk skonal v Senohrabech 22. února 1956 ve věku nedožitých osmdesáti čtyř let. „Téměř do poslední chvíle svého života sloužil obětavě trpícím, skýtaje jim nejen pomoc tělesnou, ale ‒ a snad především ‒ pomoc duševní. Dr. Bezděk měl všecky vlastnosti člověka božího a pravého lékaře duší a těl. Byl vtělená srdečnost. V něm odchází jeden z posledních svědků onoho rozmachu duchovního, jímž se vyznačovala generace Masarykova.“ To jsou slova Přemysla Pittra, českého humanisty a exulanta, která napsal v nekrologu „K úmrtí lékaře Božího dra Ctibora Bezděka“ jako vzpomínku na svého přítele a bývalého spolupracovníka. Dva měsíce po odchodu Ctibora Bezděka na Věčnost je Pitter, žijící ve Švýcarsku, publikoval ve zpravodaji Husův lid (The People of John Hus. Časopis Národní Jednoty československých protestantů v Americe a v Kanadě).

Ctibor Bezděk odešel smířen se životem a se svým svědomím, obklopen svými blízkými a nejbližšími. Budiž mu země lehká.

Alexej Bezděk, vnuk