prostor pro moderní vzdělávání

Josef Chvojka zvaný Dušinka – pokračování

ÚvodPíšeme pro vásJosef Chvojka zvaný Dušinka – pokračování

Josef Chvojka zvaný Dušinka – pokračování

Pokračujeme ve vzpomínkách na provozovatele restaurace u říčanského Marvánku, který byl mezi lidmi známý jako Dušinka. Tak totiž říkal svým hostům – a to i v dalších podnicích, ve kterých se později pohyboval. Detaily z životního příběhu Josefa Chvojky v paměti uchovala jeho dcera Blanka Fousková.

Dušinka byl rád mezi lidmi, ale také mu nebylo zatěžko druhým pomoci. A také on někdy požádal o pomoc: například oslovil šikovného hosta v restauraci, aby mu sestavil pračku. Chvojkovi ji měli v Říčanech jako jedni z prvních, šli s dobou. Svou profesi vykonával Josef Chvojka svědomitě, pečlivě a s láskou. Paní Fousková prozradila, že „utírání nádobí v jeho podání byla pohádka.“ Vše, co souviselo s prací hostinského, ovládal dokonale. Nicméně přitlouct hřebík do zdi prý nedovedl. Byl velice vitální (jak už to u lidí nevysoké postavy bývá) a na svém vzhledu si dával záležet. Nosil na míru šité bílé košile.

Hádky neměl vůbec v oblibě, spory mezi hosty uměl diplomaticky vyřešit. Byl zdatným vypravěčem se smyslem pro humor a nahlas říkal, co si myslí. Za neskrývané protirežimní názory se dostal v padesátých letech několikrát do vězení (například do Ruzyně a do Kladna nebo do Jáchymova). Nejhorší byly roky, které prožil v jáchymovských uranových dolech. Původně byl odsouzen na pět let, ale nakonec tam strávil, jak vypráví Blanka Fousková, dva nebo tři roky. Protože se nepolepšil a prohlásil o Antonínu Zápotockém, že „po nocích hraje na harmoniku, tak jak může být prezidentem“, poslali ho soudruzi do dolů podruhé. O zážitcích z té doby mluvil jen zřídka. Tato zkušenost ho velmi poznamenala. Stejně tak i celou jeho rodinu, Chvojkovi museli odejít z nově zařízené restaurace Na Vyhlídce zvané Čupčík (dnes v ulici Na Vyhlídce – blízko Základní školy U Říčanského lesa). Tam působili na začátku padesátých let. Nelehkou situaci zvládli především díky podpoře příbuzných. Dušinka se pak vrátil na Marvánek, odtud odešel v roce 1956.

K neřestem Josefa Chvojky patřily cigarety a nadměrné pití kávy, denně vypil sedm šálků. Aby mohl vykonávat svou milovanou práci i po propuštění z vězení, musel každý rok na rentgenové vyšetření plic. I přes životní těžkosti se dožil poměrně vysokého věku. Ještě úctyhodnější je, že pracoval skoro až do konce života. V průběhu šedesátých let vystřídal snad všechny říčanské podniky: U Kozlů, Na Rychtě, Morava (dříve to byla Amerika), Jureček, U Staletých lip – tam byl až do důchodu. Tyto restaurace spravoval národní podnik Restaurace a jídelny (RaJ). Společně s manželkou Marií, vyučenou kuchařkou, působili také v Senohrabech, Ondřejově nebo v Mnichovicích. V závěru života Dušinka už nepracoval jako hostinský nebo číšník, ale jako noční hlídač původně Bartákova mlýna v dnešní ulici 17. listopadu.

 

Svatba Josefa Chvojky a Marie Čermákové v roce 1939. Foto: archiv Muzea Říčany
Pohled na koupaliště z lesíka nad Marvánkem v době krátce po otevření areálu. Všimněte si pole a ovocných alejí: dnes v těchto místech vidíme louku a vzrostlé stromy, které skrývají zástavbu rodinných domů. Foto: archiv Muzea Říčany

Od jeho dcery jsme se dozvěděli, že volný čas, kterého bylo málo, rád trávil spánkem, nebo čas od času na operetě v karlínském divadle. Jeho oblíbenými herci byli Voskovec s Werichem. Rád si také četl, zajímaly ho české dějiny. Pochutnal si na rybách a v Praze měl oblíbenou restauraci na Václavském náměstí. Byl milovník psů, u Chvojků nikdy tento domácí mazlíček nechyběl, většinou se jednalo o německého ovčáka. Nehrál na žádný hudební nástroj, ale velice rád si zazpíval. V mládí závodil na motorce, po nehodě ale závodění, ještě před svatbou, nechal. Pak už aktivně nesportoval. Rád se díval na fotbal, zašel se podívat i na zápasy říčanských fotbalistů po okolí. Ke konci života trpěl rakovinou hrtanu, zemřel doma 14. února 1979 v nedožitých 74 letech. Do velké síně strašnického krematoria se s ním přišly rozloučit stovky přátel a známých. Je pochován na říčanském hřbitově. Po více než čtyřiceti letech na něj dodnes mnoho lidí v dobrém vzpomíná.

Šárka Vydrařová s přispěním Renaty Skalošové

Text vznikl na základě rozhovoru s Blankou Fouskovou, rozenou Chvojkovou.

Search