Hoblík je tradiční truhlářský nástroj užívaný k hoblování, tedy zarovnávání a vyhlazování dřevěných povrchů. Zpravidla se skládá z dřevěného těla hranolovitého tvaru, jemuž se říká lůžko, do kterého je zapuštěn břit (tzv. želízko). V horní části dřevěného hranolu se pak nachází držadlo (rukojeť). Dřevěný odpad, který vzniká při hoblování, se nazývá hobliny. Moderní hoblíky mohou být i celokovové a v současné době existují i elektrické.
Existence hoblíků je doložena již ve starověku, používaly se v Egyptě, kde byl s jejich pomocí upravován povrch sarkofágů, i ve starém Řecku a Římě. Za časů starého Rakouska se tvrdilo, že se dobrý truhlář pozná podle hoblin, obzvlášť pokud hobliny byly dlouhé a tenké. Ve sbírkách říčanského muzea je evidováno 11 hoblíků pocházejících z 1. poloviny 20. století. Lze mezi nimi nalézt i dva hoblíky typu macek, které se oproti jiným liší svými většími rozměry (délka cca 60 cm). Hoblík macek sloužil k rovnání velkých desek. Dalšími speciálními typy hoblíků z muzejních sbírek jsou hoblíky na šindele či hoblíky určené k hoblování okrajů desek a rámů.
Jan Boukal
