Káčo, kdo tě zná ví, že příroda je tvou srdeční záležitostí. Pamatuješ ji, jak se taková láska na celý život přihodila?

Vždy jsem si připadala v přírodě, že tam patřím. Pamatuju si doteď každý strom na sídlišti. Všichni čmeláci, čolci, sýkorky na zahradě byli moji kamarádi a připadali mi úžasní. Tahala jsem ven bratrance a ukazovala jim různá místa a živé tvory. Chodili jsme korytem potoka a lesem tak dlouho, dokud jsme nezabloudili. To mi zůstalo.

Ty jsi velmi aktivní člověk. Botanička, muzejnice, připravuješ budoucí učitele přírodopisu a garantuješ tento obor v Národním pedagogickém institutu. Jsi členka Ekocentra Říčany a s dobrovolníky pečujete o vzácnou orchidejovou louku u Vojkova. Vysvětlíš, proč se stala přírodní památkou?

Každým rokem tu kvetou stovky orchidejí – prstnatců májových ‒ a poletuje tu spoustu motýlů. Louka je obklopená lesem, a tak se do ní nesplachují hnojiva. Díky tomu tu mohly přežít mykorhizní houby, které orchideje potřebují. Louka je podmáčená, takže se nedá sklízet strojově. Bez péče by ale zarostla. Díky tomu, že dobrovolníci šetrně sklízejí seno tradičním kosením, které se suší pro muzejní králíky, je louka stále pestrá a nádherná. Můžete se o tom se mnou přesvědčit na vycházce v sobotu 23. května.

Louka se stala také jedním z nových zastavení Naučné stezky Říčansko. Na obnově jsi s kolegyněmi pracovala téměř dva roky. Na co dalšího se mohou návštěvníci stezky těšit?

Mohou se podívat na známá místa z neznámých úhlů ‒ jsou tu průhledy do dutin ořešáků, pohled pod vodní hladinu nebo ptačí perspektiva leteckých snímků. Spojuje je péče o krajinu v době klimatické změny. Lidé se mohou zasnít nebo zauvažovat, co bude, když některé věci začneme dělat jinak.

Adéla Venerová