V souvislosti s třídílným seriálem „Husitské Říčansko“ představí říčanské muzeum v pravidelné rubrice „Ze sbírek muzea“ předměty ze svých sbírek, které lze časově zařadit do 15. století. Prvním z těchto typů předmětů budou dělové koule. Než se zaměříme na samotné střelivo, povězme si krátce o počátcích dělostřelby. Lze je hledat ve staré Číně, kde vznikl střelný prach – směsice ledku (sanytru), dřevěného uhlí a síry. Původně se střelný prach používal v léčitelství, později jako pohon raket a rachejtlí. Do středověké Evropy se dostal ve 13. století prostřednictvím Mongolů, nezávisle na nich jej ovšem dokázali vytvořit i tehdejší evropští učenci. Již v počáteční fázi tzv. stoleté války se objevují první primitivní děla, která ovšem nejsou příliš účinná. Teprve během 15. století se děla stávají dominantními a skutečně ničivými zbraněmi, které zcela mění dosavadní typ boje a ukončují tak dobu hradů a rytířů, kteří během střetů s děly nemohou obstát.
Od 14. století se jako střelivo užívaly olověné koule, které ovšem byly velmi drahé. Nejčastějším materiálem pro výrobu dělových koulí se tak stal kámen. Výroba kamenné dělové koule byla ovšem velmi náročná a kamenné koule se často roztrhly. Později se proto prosadily koule železné. Říčanské muzeum ve svých sbírkách uchovává kamenné dělové koule, nalezené v minulosti na nádvoří říčanského hradu, které lze pravděpodobně spojovat s husitským obležením Říčan. Kromě velkých koulí se jedná o i koule do palných zbraní menších ráží (např. hákovnic či tarasnic). Některé z muzejních koulí ovšem pochází i z jiných lokalit. Kamenná koule o průměru 110 mm s patrně druhotně provrtaným otvorem se nalezla ve Světicích při kopání základů domu. Jiná kamenná koule pochází z místa zvaného „V zahrádkách“ blízko dnes již zaniklého dvora Zděbrady u Jažlovic. Kromě středověkých dělových koulí je ve sbírce muzea zastoupena i jedna železná dělová koule, nalezená v Praze na Bílé Hoře při stavbě domu čp. 967. Může pocházet ze známé bělohorské bitvy, která se udála roku 1620.
Jan Boukal
