Blatouch vyniká množstvím zlatavě žlutých květů, které oživují mokřady v říčanské krajině od dubna do června.

Vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých pochází ze severní polokoule, kde se vyskytuje v mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Ve volné přírodě roste na vlhkých loukách, prameništích, v lužních lesích, na březích potoků a řek, od nížin až po horské polohy.

V Česku i okolních zemích je blatouch bahenní rozšířený prakticky po celém území. Existuje několik těžko rozlišitelných poddruhů, které se určují hlavně podle tvaru zralých plodů – měchýřků.

Z přízemní růžice vyrůstají jednoduché nebo větvené, uvnitř duté lodyhy, které bývají vysoké kolem 30–50 cm. Listy jsou ledvinité až okrouhlé, leskle zelené, s mělce vroubkovaným okrajem.

Asi 4 cm velké květy blatouchu mají sytě žlutou barvu. Skládají se z pěti kališních listů, množství žlutých tyčinek a produkují hodně nektaru, který láká opylovače. Květy na sobě mají navíc „přistávací dráhy“ pro hmyz, který vnímá ultrafialové světlo. Středy květů tak působí barevně a kontrastně. Pro lidské oko jsou ale tyto rozdíly neviditelné.

Po odkvětu vznikají souplodí nafouklých měchýřků, které obsahují drobná semena. Dozrálé měchýřky zaschnou a prasknou. Po otevření z nich pak, jako z malých mističek, dešťové kapky vyrážejí semena. Semena nejprve plavou na vodě, a tak se šíří. Klíčí až po několika měsících ve vlhkém prostředí.

Blatouch se rozrůstá také díky krátkým oddenkům, zakořenit mohou i polehlé lodyhy. Rostlina nepotřebuje růst přímo ponořená ve vodě, ale bez stálé vláhy rychle uvadá. Blatouch má rád plné slunce, snáší i zastínění. V zimě mu neublíží ani silné mrazy.

V zahradách se vysazuje především na březích nebo v mělkých částech jezírek, v zahradních mokřadech nebo v pravidelně zavlažovaných záhonech. Občas se pěstují vyšlechtěné plnokvěté kultivary nebo formy s oranžovými květy.

Celá rostlina je díky obsaženým alkaloidům mírně jedovatá, podobně jako většina rostlin z čeledi pryskyřníkovitých. Navíc má palčivou chuť. Býložravci se jí tak při pastvě vyhýbají. Neplatí to ale pro losa evropského (Alces alces). Ten blatouch konzumuje bez potíží.

V minulosti se povařená poupata blatouchu nakládala do octa jako levnější náhrada za pravé kapary. Sytě žlutá šťáva z květů se používala k přibarvování másla, aby vypadalo lákavěji a tučněji. Dnes se jakákoli konzumace důrazně nedoporučuje, protože může vést k otravám.

Blatouch bahenní potkáte i při procházce po nové naučné stezce Říčansko. Vede hlavně lesy okolo Říčan a spojuje Jureček s říčanským hradem.

Jakub Halaš